Hledání druhé práce
A je to tady. I na mě došlo.. Musím si najít druhou práci! Jestli jsem si myslela, že mi to hladce projde a nebudu muset čelit typickému J1 problému, tak jsem tedy byla maličko naivní. Jako activities guidům nám v Breckenridge prakticky nepovolují žádné přesčasy a kdyby se k nim náhodou schylovalo, pošlou dotyčného raději o 2 hodiny dřív domů. Přes 40 hodin prostě dělat nebudeme, hotovo, bez diskuze. To znamená jediné – jedna práce pro letošek stačit nebude.
Minulý rok v Utahu jsem tuhle situaci nemusela vůbec řešit. Pracovali jsme totiž 11,5 hodiny denně a někdy i 6 dní v týdnu, minimálně však 5. Na co bych tedy tehdy potřebovala s 11 dolary za hodinu druhou práci, když, hlavně tedy díky přesčasům - ty se platí jeden a půl násobkem základní mzdy, všechny propočty a výpočty směřovali k tomu, že s přehledem zvládnu pokrýt své počáteční náklady i náklady na pozdější cestování po USA, že?
Jednoho krásného volného dne (ty máme celkem tři za týden, což je celkem výsměch pro full time zaměstnance) jsem se tedy rozhodla vydat na místní Main St. vyplnit pár přihlášek o práci. Ptáte se, jak to probíhá?
Ať už se ucházíte o místo v místních obchodě s oblečením, kavárně či restauraci, vždy vás nechají vyplnit tzv. Job application. A jelikož vy tu druhou práci opravdu potřebujete, vyplníte to skoro v každém místě, kde se jeví, že by mohli nabírat další lidi. Konečné číslo vyplněných přihlášek se tak zastaví například na 15.
Věřte tomu, že vyplnit za jeden den 15 přihlášek není žádná sranda. Vyplnit jednu přihlášku vám zabere minimálně 10 a maximálně 20 minut. Řekněme, že průměr je tedy 15. A kolik je 15 x 15? No přece 225, to známe z matematických tabulek. 225 minut jsou pěkně prosím bez 15 minut 4 hodiny. A to nepočítám čas strávený přesouváním se z restaurace do restaurace. Za takovou dobu toho už opravdu máte plné zuby. Musím také zmínit, že máte pořádný hlad, jelikož na Main St. si pizzu za 20 dolarů opravdu koupit nechcete. Jste taky pekelně žíznivý, protože své vodní zásoby jste si již vypili a, opět, vodu za 4 dolary raději necháte v obchodě. Hladoví a žíznivý vyplňujete již šestnáctou přihlášku, přičemž si uvědomíte, že je asi tak 5% šance, že vás na základě této přihlášky někam vezmou.
Nakonec mě vzali v té úplně poslední restauraci jako foodrunnera a to úplně na jiném místě. A ne, z těch 15 zaměstnavatelů se neozval ani jeden. :-)
Věřte tomu, že vyplnit za jeden den 15 přihlášek není žádná sranda. Vyplnit jednu přihlášku vám zabere minimálně 10 a maximálně 20 minut. Řekněme, že průměr je tedy 15. A kolik je 15 x 15? No přece 225, to známe z matematických tabulek. 225 minut jsou pěkně prosím bez 15 minut 4 hodiny. A to nepočítám čas strávený přesouváním se z restaurace do restaurace. Za takovou dobu toho už opravdu máte plné zuby. Musím také zmínit, že máte pořádný hlad, jelikož na Main St. si pizzu za 20 dolarů opravdu koupit nechcete. Jste taky pekelně žíznivý, protože své vodní zásoby jste si již vypili a, opět, vodu za 4 dolary raději necháte v obchodě. Hladoví a žíznivý vyplňujete již šestnáctou přihlášku, přičemž si uvědomíte, že je asi tak 5% šance, že vás na základě této přihlášky někam vezmou.
Nakonec mě vzali v té úplně poslední restauraci jako foodrunnera a to úplně na jiném místě. A ne, z těch 15 zaměstnavatelů se neozval ani jeden. :-)
A tohle je příběh o mě a mém utrpení (haha). Otrávená jsem tedy jela autobusem zpátky domů a doufala (stále doufám), že si ze států neodvezu záporné číslo ve vyúčtování. :-)
Komentáře
Okomentovat